Důvěřuj, ale prověřuj...

1. srpna 2012 v 0:02 | Ivet |  SLASH - jednorázovky
Co jsem slíbila, to taky dodržím. Bohužel u mě čas tak strašně letí, že to nějakou dobu trvá, než svůj slib splním. Tentokrát to trvalo 2 roky, ale už je to konečně tady. Můj dárek k narozeninám pro Leušiq - drarry povídka, kterou jsem jí kdysi dávno slíbila k narozeninám. Tak snad se na mě nebude zlobit za to prodlení. Rozpačitý
Takže Leušiq, všechno nejlepší k Tvým dnešním narozeninám. Tohle je pro Tebe.
A ještě díky elesse za super rychlý beta-read.

Pár: Harry Potter/Draco Malfoy
Postavy: Draco Malfoy, Harry Potter
Omezení: od 15 let
Období: po Bradavicích
Počet slov: +- 1700

Draco je nejistý a žárlivý. Ale stále je Zmijozel, a proto vymyslí plán. Jak to asi dopadne?



Důvěřuj, ale prověřuj...


Přemýšlím, jak moc jsem se změnil za ty čtyři roky, co jsem s Potterem. Přestal jsem být tak jízlivý, hlavně ve společnosti jeho přátel. Začal jsem ovládat mudlovské vynálezy, jako je televize nebo mobil. Dokonce jsem mu povolil, abychom si pořídili psa, a byl jsem natolik ohleduplný, že jsem to blešivý zvíře neskopal z naší postele, kdykoliv jsem se ráno probudil a Lukey spal u našich nohou. Snažil jsem se plnit Harryho rozmary, jako třeba dívat se celou noc na hvězdy. Nakonec jsem mu schválil i nebezpečnou práci bystrozora, když mě po sté ujišťoval, že bude opatrný a že se mu nic nestane.

Ale tohle ne!

Co už jsem vážně nedokázal snést, byla jeho nová sekretářka. Mladá vychrtlina s blonďatými vlasy až do půli zad a zářivým úsměvem, který pokaždé věnovala mému Potterovi. Kdykoliv jsem se objevil já, snažila se usmívat, ale bylo to tak falešné, jako mé dokonalé úsměvy ze školních let.

Začal jsem opravdu žárlit. Uklidňoval jsem se tím, že mě Harry miluje, že je tak přátelský ke každému kvůli jeho povaze a že dlouhé večery tráví na ministerstvu kvůli neodkladné práci. Chtěl jsem tomu věřit.
Věřil jsem tomu, tedy… snažil jsem se.
Ale ta malá štětka se dokonce ukázala u nás doma, zrovna v nejlepším, když potřebovala po Harrym nějaké papíry. V sobotu večer!
Začínám z toho šílet.
Věřím, že by mě Harry nepodvedl, ale ty její pohledy mluví za vše. Musím se přesvědčit, že se o nic nepokusí. Prostě musím.

***

Dnes jsem konečně dostal příležitost uskutečnit svůj velký plán. Zatímco Harry byl poslán do Bradavic, aby s ředitelkou McGonagallovou probral ochranná opatření kolem školy, já si udělám malý výlet do jeho kanceláře.

Vydávat se za Harryho pro mě není žádný problém. Znám ho jako své boty od Prady, takže v chování jako Harry jsem jednička, i když některé jeho zvyky stále nedokážu pochopit.
Co bylo nejtěžší na celém úkolu, bylo pozřít ten nechutný lektvar, který i s Harryho vlasy chutnal jako bláto. Poté jsem se přemístil na ministerstvo a šel rovnou do Harryho kanceláře.

Hned jak jsem otevřel dveře s Harryho jménem, můj první pohled patřil té fúrii, kvůli které jsem všechno tohle vymýšlel. Rozhodl jsem se, že si ověřím její záměry svým velmi přívětivým chováním.

"Pane Pottere, nečekala jsem vás zpátky tak brzy," podivila se Monica. "Je vše v pořádku v Bradavicích?"
"Jistě, všechno jde hladce. Jen jsem si tu něco zapomněl a hned se zase vrátím do školy. Pokud mě ovšem nechcete z nějakého důvodu zdržet," nadhodil jsem svádivý úsměv a přistoupil k Harryho sekretářce o trochu blíž.

Monica se zatvářila překvapeně a posadila se zpátky na svou židli.

"N-ne, p-pane , nevím o ničem důležitém, co by vás mohlo vyrušit ve vaší činnosti."
Usmála se, ale přesto se dál tvářila mírně vyděšeně, když jsem se nehnul z místa.
Stále jsem nebyl přesvědčen o její nevinnosti, a proto jsem se rozhodl ještě přitvrdit.

"Pokud mě nemá co vyrušit, možná by se našlo něco, co by mě mohlo vzrušit, co myslíte?"
Přiblížil jsem se až na kraj stolu, zatímco Monica na mě vyjeveně hleděla a zřejmě hledala slova, která by mě dokázala uklidnit.

"Pane Pottere, cítíte se dobře? Možná byste měl jít domů." Vstala a šla ke dveřím Harryho pracovny, které byly hned vedle jejího stolu.

"Můžete mi říct, jakou věc jste zapomněl a já ji můžu připravit na zítra. Mezitím můžu napsat do Bradavic, že se dnes už nedostavíte."

V tu chvíli mi došlo hned několik věcí. Za prvé, že tato sekretářka měla úsměv na rtech, i když se cítila naprosto nepříjemně, což měla nejspíš v popisu práce. Jako další jsem si uvědomil, že se Monica chová profesionálně, i když se po ní jako Harry snažím vyjet, takže s největší pravděpodobností nemá žádné ambice svádět svého šéfa.
Jako poslední mi prolétlo hlavou, že kdyby napsala do školy, že Harry už nedorazí, můj plán by se pokazil, neboť pravý Harry právě v Bradavicích byl.

"To není třeba, cítím se v pořádku. Jen si to vyzvednu a hned jsem pryč." Vpadl jsem do Harryho pracovny k jeho stolu a dělal jsem, že něco hledám. Otevřel jsem pár šuplíků, abych na oko zkontroloval jejich obsah, když mi pohled padl na smaragdově zelenou krabičku, připomínající krabičku na…
Ne, to je hloupost, Harry mě přece nechce požádat o ruku!
Snažil jsem se dát svým slovům za pravdu, a proto jsem zvedl krabičku do ruky a otevřel ji. Nevěřil jsem svým očím, když jsem se díval na dva totožné prsteny z bílého zlata. Zadrhl se mi dech, ale donutil jsem se vrátit krabičku zpátky na stejné místo a celý stůl uvést zpět do původního stavu.

Vyrazil jsem rychle ke dveřím, kde jsem se srazil s Monicou, která se stále tvářila vyděšeně, a bez jediného slova jsem opustil ministerstvo. Domů jsem se vrátil těsně předtím, než ze mě vyprchal mnoholičný lektvar a zbytek odpoledne jsem strávil v myšlenkách o budoucím životě s Harrym.

***

Harry se vrátil chvíli před večeří. Do té doby jsem si stihl všechno promyslet a rozhodl se udělat výjimečně dobrou večeři, abych Harryho potěšil. Jenže příjemný večer se nekonal. Hned jak Harry vpadl do kuchyně, věděl jsem, že je něco špatně.

"Draco Malfoyi, jak sis mohl dovolit vydávat se za mě a jít na ministerstvo? To kvůli tobě chce má sekretářka odejít a do výpovědi chce jako důvod uvést sexuální harašení. Můžeš mi laskavě vysvětlit, o co šlo? Jestli se ti nelíbí má práce, mohl jsi mi o tom říct. Nebo se mi snažíš zničit život?"

Harry na mě všechno vychrlil jako pravý horkokrevný Nebelvír.

"Jak... jak to víš?" Rychle jsem přemýšlel, kde jsem mohl udělat chybu.

"Mám na dveřích do kanceláře stopovací kouzlo. Upozorní mě na každého kromě Monicy, kdo vejde dovnitř, zatímco jsem pryč."

"Tak na to jsem nemyslel." Vyhýbal jsem se Harryho očím. Cítil jsem hanbu, jako snad nikdy v životě.

"To by mě tedy zajímalo, na co jsi myslel, když jsi šel obtěžovat Monicu. Může za to tvá neustálá nedůvěra? Ty mi snad vůbec nevěříš?" Jeho hlas zněl ublíženě a bál jsem se podívat na jeho obličej. Byl jsem si jistý, že měl stejný výraz.

"Tobě věřím, ale nevěřil jsem jí. Vždycky se na tebe dívala se zájmem a s tak širokým úsměvem, že jsem dokázal spočítat všechny její zuby. Prostě jsem zpanikařil. Omlouvám se."

Myslel jsem to upřímně a poprvé od začátku hádky jsem se podíval Harrymu do očí. Jeho tvář se trochu rozjasnila, ale jeho oči stále ukazovaly stopy hněvu.

"Omluvit se budeš muset Monice, pokud nechceš, abych měl novou sekretářku, o které zase budeš mít pochyby."

"Dobře, hned zítra za ní zajdu. Odpouštíš mi?" Snažil jsem se tvářit co nevinněji a nejupřímněji.

"Pokud mi slíbíš, že nic podobného už nikdy neuděláš."

"Slibuji," řekl jsem rychle a v dalším okamžiku jsem Harryho držel za ramena a zajal jsem jeho ústa těmi svými. Vůbec se nebránil a po pár okamžicích mě pevně objal, zatímco se jeho horký jazyk probil do mých úst.
Zůstal jsem téměř bez dechu, ale nakonec jsem ze sebe zvládl vydal několik slov.

"Udělal jsem večeři."
Harry se podíval na stůl, nejspíš poprvé od chvíle, kdy vešel do místnosti. Obočí mu vystřelilo nahoru, když si všiml dokonalého prostírání i se svíčkami. Pak se otočil zpátky na mě s velmi přitažlivým úsměvem.

"Kašleme na večeři."

A s těmi slovy jsme se přesunuli do ložnice, kde jsme společně zničili poslední vzpomínky na předešlou hádku.

***

Když jsem později spokojeně ležel na Harryho rameni, vzpomněl jsem si na to nejdůležitější, co jsem chtěl vyřešit. Nechtěl jsem před Harrym už nic tajit a tak jsem sesbíral svou odvahu, abych se Harrymu přiznal.

"Víš, Harry, když jsem byl v tvojí kanceláři, tak jsem musel předvádět, že něco hledám, no a proto jsem otevřel tvoje zásuvky a -." Zastavil jsem se v okamžiku, kdy se Harrymu rozšířily zorničky zděšením a nejspíš i vztekem.

"Opravdu je mi líto, že jsem na to přišel, ale musíš vědět, že jsem o tom celý den přemýšlel a došel jsem k tomu, že si nedokážu představit lepší zbytek života než s tebou vedle mě."

Harry se vzpamatoval a chytl mě za ruce. Oči mu zářily, tentokrát radostí a pobavením.

"Draco, ty prsteny jsou na svatbu Rona a Hermiony. Nejspíš jsi zapomněl, že mají příští měsíc obřad. Ron se rozhodl nechat je u mě, když jsem hlavní svědek a mám jim je nést. A nechal jsem je v kanceláři pro případ, že by je Ron chtěl vidět a abych je náhodou doma neztratil."

Na tohle jsem v té chvíli v Harryho pracovně vůbec nepomyslel. Zatraceně. To by měnilo celou moji vysněnou budoucnost!
Ale počkat... sice jsem se mýlil, ale to vůbec nic měnit nemusí. Musím si to ale zařídit sám, když toho není Harry schopný. Můžu mít sice slabé chvilky, ale stále jsem ambiciózní Zmijozel.

"Tak v tom případě," klekl jsem si vedle postele, naprosto nevšímavý ke své nahotě, "Harry Pottere, uděláš mi tu čest a staneš se mým manželem?"

Harry na mě hleděl s otevřenou pusou, ale dokázal se vzpamatovat natolik, aby mi odpověděl.

"Samozřejmě, že ano. Pokud to myslíš vážně."

"Myslím to smrtelně vážně. A nedělám to jen proto, aby už žádná sekretářka nemohla na tebe nic zkoušet. Dělám to proto, že tě chci dělat šťastným až do konce mého života. Chci ukázat celému světu, že jsi jen můj."

A přesně tak to bylo. Přece jsem se s ním netrápil čtyři roky jen proto, abychom se někdy rozešli. Tímto způsobem to aspoň bude úředně ověřené a nebude už tak snadné nás rozdělit.

Oba jsme se usmívali.

"Takže zítra koupíme zásnubní prstýnky. Pak to oznámíme mým rodičům a tvým přátelům. Obřad bych nechal na příští léto a barvy a květiny bych -." Byl jsem umlčen.
Harry mě popadl a švihl se mnou zpátky na postel. Mezi dlouhými polibky mi stihl pošeptat: "Tohle si nech na zítra, teď musíme trénovat na svatební noc."

S těmi slovy, spolu s Harryho útokem na mé tělo, se všechny mé myšlenky a plány rozplynuly ve smyslných polibcích, dotecích a pohybech.

A tak začalo druhé kolo našeho úžasného sexu, ale tentokrát nebylo usmiřovací, ale mnohem, mnohem lepší.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Hodnocení? (pro ty líné, kteří se nezmůžou na komentář ;))

Výborné
Hezké
Průměr
Dalo se to
Hrůza a děs

Komentáře

1 Kirsten Kirsten | 1. srpna 2012 v 10:20 | Reagovat

Krásny príbeh... Dracove podozrenie...a ten jeho plán nemal chybu.. až na to, že podozrenie sa nepotvrdilo heh...ale inak sa mi vážne páčil aj ten koniec, ako rýchlo dokázal nakoniec tu situáciu s prsteňmi obrátiť vo svoj prospech.. no čo, raz slizolinčan, navždy slizolinčan :) a tá posledná Harryho veta ma totálne dostala... fakt super, myslím, že ako darček je to perfektné :-D

2 Leušiq Leušiq | E-mail | 1. srpna 2012 v 13:30 | Reagovat

Ďakujem, ďakujem, ďakujem!
Ani som nečakala, že si po dvoch rokoch spomenieš, keď už som aj ja zabudla.
Nech dnes dostanem čokoľvek tvoj darček nič neprekoná! I'm so happy :D

3 mathe mathe | 1. srpna 2012 v 14:45 | Reagovat

milá jednorázovka :)

4 Jája Jája | 1. srpna 2012 v 16:57 | Reagovat

Moc pěkná jednorázovka. Tak ještě hodně takových :-)

5 Nade Nade | Web | 1. srpna 2012 v 20:02 | Reagovat

Chudinka sekretářka. Ta musela mít ze svého "šéfa" pěkný šok. Ale ustála to bravurně. :-D  :-D
Pěkné.

6 bacil bacil | 1. srpna 2012 v 21:07 | Reagovat

No jsem sice již odklikla anketu,ale i tak musím napsat, že tohle bylo skvostné :-D

7 Světlushka Světlushka | 1. srpna 2012 v 23:28 | Reagovat

Krása =) Nadchnul mě už začátek a představa naštvaného Draca se psem (vidím nějaké mohutné tele :D) v posteli... :D
Jen jsem čekala, že se hádka vyostří Harryho "zpětným" podezřením, že chtěl Draco tu sekretářku vážně svádět ;)
Moc příjemné počtení, fakt!

8 Ivet Ivet | Web | 2. srpna 2012 v 13:29 | Reagovat

Kirsten, díky moc :-)
Leušiq, já nezapomínám a jsem ráda, že máš radost :-P
mathe, díky :-)
Jájo, hned se pustím do další.. ty komentáře umí tak nakopnout jako nic jiného :-)
Nade, borka je to 8-)
bacil, ty jsi dokonalá :-D děkuji
Světlushko, tak Harry neviděl v té sekretářce nic extra, tak ho nenapadlo, že by ji Draco chtěl svádět :-P a spíš by to Draco zkoušel sám než jako Harry.. moc díky za komentář :-)

9 Leušiq Leušiq | E-mail | 4. srpna 2012 v 22:50 | Reagovat

Ivet radosť je slabé slovo :D
Moja mamka sa až urazila, že ani z notebooku od nej som sa tak veľmi netešila :-D

10 Raven Raven | 10. srpna 2012 v 11:53 | Reagovat

Tak to je úžasné :D :)) žárlící Draco..no moc to nevychytal, ale usmířili se,takže budiž mu odpušténo jeho slídéní ^^ A krásný závěr s žádostí o ruku...úplné se tady rozplývám :D :)

11 Michaylpusfruiff Michaylpusfruiff | E-mail | Web | 6. září 2017 v 2:51 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama