Čekání na Tebe

29. května 2010 v 22:52 | Ivet |  SLASH - výkřiky duše
A je tady můj první zveřejněný songfic. Už jich mám několik rozepsaných, ale ani jeden dokončený. Asi je to tím, že dříve jsem měla na řádcích píseň a pak psala děj, u této je to naopak. No nevadí.

Postavy: Draco Malfoy
Omezení: 12+
Varování: slash
Období: studium v Bradavicích

Songfic na píseň Bring Me To Life od Evanescence. Draco Malfoy čekal na někoho, kdo mu změní život..
Za betaread děkuji Caterině. Snad se vám bude tato krátká povídka líbit. PS: Hvězdičky a komentáře potěší.


---------------------------------------------------------------------------------------

Netušil, zda je dokonalý, ale několikrát už to slyšel. Bylo to něco, co dokázalo nafouknout jeho ego, ale neuspokojilo jeho duši, skrytou a nedostupnou.
Možná byl oblíbený, nazývaný Princem Zmijozelu, ale nebyl tu nikdo, kdo by ho opravdu ocenil. Nejen jeho půvab a vystupování, ale jeho povahu. Víceméně se neměl čemu divit. Nikdy ji doopravdy nenechal vyjít na povrch. Skrýval ji za maskou děděnou v jeho rodině po mnoho generací.
Chladnost, pýcha, nadřazenost. Obvyklá dávka sarkasmu, urážky méněcenných a předsudky. Slovy vyřčený Malfoyovský kodex nedovoloval odhalit svou pravou tvář, být tím, čím by třeba jednou chtěl být. Bez urážek od ostatních a vydědění rodinou by chtěl žít podle svého srdce. Po tom přece odjakživa touží každý, ne? Neřídit se rozumem, ale srdcem. Draco to také chtěl, ale zmrzlý kámen v jeho hrudi mu to zatím nikdy neumožnil.

How can you see into my eyes like open doors
leading you down into my core where I've become so numb
Without a soul, my spirit sleeping somewhere cold
until you find it there and lead it back home

Toužil po tom, aby se o něj zajímal někdo, komu by mohl ukázat své pravé já. Svou duši.
Nepovažoval se za výjimečného, ale přesto chtěl někomu takovému patřit. Protože ten, kdo ho dokáže přes všechny ty lži a přetvářky poznat, musí být skutečně výjimečný.
Proto ještě nikdy nikomu neukázal své srdce a nikomu nedal své tělo. I přes všechny drby a vytahování nenechal nikoho, aby se ho mohl dotýkat podle libosti. Bradavický Casanova byla jen příhodně vymyšlená přezdívka, zakládající se na obyčejné lži. On, ale netoužil svěřovat se někomu s tím, že je ještě panic? Ani nechtěl přemýšlet o následcích, kdyby se takové zjištění dostalo k Nebelvírským. Byl by jimi ponižován a ostatní koleje by se jistě přidaly.
Byl rád, že ho otec do ničeho sám nenutil, ale přesto ho raději nechal věřit všem povídačkám, které se k němu dostaly, a ujistil ho, že nehodlá počít dítě ještě ve školních letech. Zato matka si myslela svoje, nejspíš díky svým mateřským instinktům, díky nim se v něm nemýlila. Doposud byla jediná, která se dostala, i když jen kousek, za jeho vnitřně budovanou zeď. Ne tolik, aby jí vše řekl, ale když mu věnovala všeříkající pohled, s úsměvem jí ho dokázal oplatit.

Wake me up inside
Call my name and save me from the dark
Bid my blood to run
before I come undone
Save me from the nothing I've become

Nakonec, ale přišel den, kdy byla jeho obrana zbourána, přetvářka zašlapána a lež udušena. Stále chodil do té stejné školy, se stejnými lidmi a se stejnými učiteli, ale přesto najednou viděl vše jinak. Jako by školní chodby ožily a profesoři se na něj už po ránu usmívali. Nikdy neměl ponětí, že by to mohl způsobit jediný člověk, až do teď. Nyní se to stalo skutečností a Draco považoval tu osobu za výjimečnou.
Vždyť ho jeho zachránce každý den hýčkal, smál se s ním a ukazoval mu vlastní srdce. A proto Draco dokázal odhalit to své. Věděl, že ten někdo má právo na jeho tělo a ukáže mu tu pravou cestu rozkoše.

Frozen inside without your touch
without your love darling…
Only you are the life among the dead

A právě v této chvíli, kdy se po odeznívajícím orgasmu svalil na zpocené tělo svého milence, Draco už jistě věděl, že ten, s kým teď leží v rozválené posteli, je oním vyvoleným. Byl tak sice označován pro celý svět, ale pro Draca to znamenalo daleko víc. Nepocházel ze starší generace, která četla každý článek v Denním Věštci a čekala na zázrak, a ani nepatřil k té bandě dospělých, která si buď šla po svých přesvědčeních, nebo bojovala za svou věc. Částečně se mohl počítat mezi mladou elitu, která po Vyvoleném toužila. Ale zatímco ostatní dívky slintaly nad fotkami jejich spasitele, Draco horoucně líbal jeho ústa a daroval mu celé své srdce.
Harry Potter byl totiž opravdu výjimečný. Po několika soubojích dokázal zahnat Dracův strach do kouta, zatímco Draco si hrdě užíval všeho, po čem toužil. Probudil v něm nikdy nezažité pocity, nechal ho nahlédnout do svých myšlenek. Ne pomocí kouzla, po kterém se vám udělá špatně, ale díky slovům, šeptem v neosvětlené místnosti. Také dokázal udělat těžké, ale přesto nejlepší rozhodnutí v životě, a to odmítnout následovat tu vraždící kreaturu. Zvládl to díky Harryho podpoře. To, že jeho přítel musel být vrahem onoho zla, mělo jen minimální podíl na jeho rozhodnutí.

I've been sleeping a thousand years it seems
got to open my eyes to everything
Bring me to life…

A proto právě prožíval zatím nejlepší období jeho života. Nebyl optimista, aby věřil v zářivou budoucnost bez bolesti, ale v náručí svého černovlasého štěstí si to prozatím mohl dovolit.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aylen Aylen | 30. května 2010 v 13:15 | Reagovat

Krásná povídka :)

2 Lebel Lebel | 30. května 2010 v 13:21 | Reagovat

Moc hezké, takové miloučké... :o)

3 Nade Nade | 30. května 2010 v 13:52 | Reagovat

Opravdu, miloučké. Takové něžné polazení dušičky ...

4 Amidala Amidala | 30. května 2010 v 14:44 | Reagovat

milé.. proste taká pohodička na nedeľňajšie poobedie.. :-)

5 Ivet Ivet | Web | 31. května 2010 v 16:12 | Reagovat

Moc vám děkuji za komentáře. :-) Jsem ráda, že to na vás působilo tak pozitivně. :))

6 kami kami | Web | 1. června 2010 v 19:46 | Reagovat

Veľmi pekne napísané. :-)

7 Blanch Blanch | E-mail | Web | 2. června 2010 v 23:45 | Reagovat

Podle mě je až neuvěřitelně hříšné, že máš tak malou návštěvnost. Podle mě - s tím, co píšeš - by sis zasloužila mnohem víc.

Tohle bylo moc hezky popsáno. Niterně a láskyplně.
Líbí se mi tvůj styl psaní a zrovna ty bys s ním neměla zapadnout do té povídkářské šedi, měla bys vyniknout...

Vážně krásné.

8 Blanch Blanch | E-mail | Web | 2. června 2010 v 23:46 | Reagovat

A podle mě až příliš často používám frázi podle mě :D

9 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 30. června 2010 v 14:50 | Reagovat

je to fakt bezvadný...neim kam na ty nápady chodíš ;)

10 ERISTEA ERISTEA | Web | 30. září 2012 v 14:20 | Reagovat

překrásné ... :) těď se tlemím na monitor jak debil :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama