10. kapitola - Nové skutečnosti

1. listopadu 2009 v 12:42 | Ivet |  Co způsobil deník (dokončeno)
Nová kapitola na nový měsíc, takový trochu nevědomý zvyk. Mohlo by se zdát, že jsem do povídky skoro i nápadně vložila další zápletku, ale dřív se mi tam opravdu nehodila. Však to poznáte.
Také chci poděkovat za beta-reading mé velmi dobré kamarádce Maki (Beautiful Nightmare), která mi stále dluží panáka vodky a žvýkačkové cigarety. Možná jste o ní slyšeli jako o překladatelce u Bellatrix.
Oprava ze dne 27. května 2010. Hlavně si užijte kapitolu.


-------------------------------------------------------------------------------------------------

Harry měl pořád o čem přemýšlet. Nejen o události, která se stala před začátkem školního roku, ale také o věcech následujících. Jeho bývalý školní rival ho vyhledával, kde se dalo, a u jídla pořád přitahoval Harryho pozornost. Naneštěstí se Harryho zatím z neznámých důvodů snažil upoutat i jeho kolega s dlouhými černými vlasy. Christopher, zkráceně Chris. Někdy v půlce září se potkali na chodbě a Chris pozval Harryho na čaj. Harry byl mírně překvapený, protože se s Chrisem sotva zdravil. Nabídku ale neodmítl. Večer se zastavil u kabinetu profesora Starodávných run. Zaklepal a čekal, dokud se dveře neotevřely. Chris stál ve dveřích, v elegantním mudlovském oblečení, vlasy rozpuštěné a modré oči zářící potěšením. S širokým úsměvem pustil Harryho dál. Přišli kabinetem až do soukromých komnat a Harry se nemohl vynadívat na vybavení salónku. Uprostřed byl skleněný konferenční stolek, okolo černé sedací vaky, vysoká lampa, velký obraz přes půlku stěny a naproti očarované okno s pronikajícími paprsky zapadajícího slunce. Vše to působilo velice uklidňujícím a skromným dojmem. Christopher vyzval svého kolegu, aby se posadil, a Harry se příjemně rozvalil v jednom z vaků.

"Dáš si čaj? Nebo něco silnějšího? Víno, whisky?"
"Čaj bude stačit," souhlasil Harry.
Po chvíli byl čaj na stolku a Chris usazený naproti Harrymu. Chvíli upíjeli a zkoumali se očima. Harrymu Chrisův pohled nebyl příliš příjemný. Připadal si jako pod rentgenem. Aby to nějak zastavil, odkašlal si a položil svůj čaj zpátky na podšálek. Christopher ho napodobil a pohodlněji se usadil.

"Tak jak tě baví učit?" začal Harryho kolega lehkou konverzací.
"Je to těžší, než jsem čekal, ale nic hrozného. Moje osoba trochu ničí jejich soustředění. Kdybych je nechal dělat si, co chtějí, určitě by pořád chtěli slyšet o tom, jak jsem porazil Voldemorta."
Chris při vyslovení jména té keatury nehnul ani brvou. I když byl Voldemort dávno zničen, většina lidí se při vyslovení jeho jména zatřásla. Harry byl rád, že je tu někdo další, kdo s tím nemá problém. A nebo se umí dobře přetvařovat.
"Ani se jim nedivím. Slyšet to od tebe musí být ze všecho nejlepší. Já sám jsem vyslechl verze, které se vždy v něčem lišily. Ale asi nemáš chuť vykládat něco už potisícté znovu, že?" zkusil Chris štěněcí oči, které Harryho nečekaně uchvátily, přesto ale nepodlehl.
"To opravdu nemám. A není to tím, že bych z toho měl trauma, ale nechce se mi zabývat minulostí a věcmi, u kterých jsem rád, že už mám za sebou."
"Rozumím. Také nemám rád, když se někdo šťourá v minulosti. A jak vycházíš s Malfoyem? Bylo známé, že jste byli nepřátelé. Ale když vidím u jídla, jak tě provokuje, tak jste asi nezakopali válečnou sekeru."
Harry se mimoděk napjal, ale snad to Chrisovi ušlo. Prohrábl si vlasy a nasadil usměv, který považoval za škodolibý.
"Nejsme nepřátelé, už se spolu dokážeme bavit normálně, ale Draco... ehm... Malfoy mě rád provokuje. Asi mu chybí staré časy a mě pobaví, když ho vytočí fakt, že na jeho připomínky neregeaguji."
"Mně se zdálo, že se mu to spíše snažíš vrátit, ale to není moje věc. Jinak s ostatními vycházíš dobře?"
"A jo. Už si začínám zvykat na tykání s mými bývalými profesory. A je tu i Neville, takže se mám vždy na koho obrátit. S ostatními se zatím moc neznám. A co ty? Jak jsi tu dlouho?" zeptal se Harry, aby se pořád nemluvilo jen o něm.
"Už je to pátý rok a pořád mě to tu uchvacuje. Jako malý jsem měl domácí učitele, nejlepší mistry ve svém oboru, takže jsem nikdy nechodil do školy. Důvodem bylo, že rodiče mě jako jedináčka chtěli doma, byli na mě závislí. Proto mě fascinuje hrad, tajné chodby, duchové i strop v Síni, i když je mi jasné, jak funguje. Je to jako můj druhý domov, tak snad tu budu ještě dlouho," usmál se modrooký profesor a vypadal při tom zatraceně pohledně, což si Harry s překvapením uvědomil. To by ještě scházelo, aby se Harrymu začal líbit jiný učitel. Raději nad tím nepřemýšlel a dál pokračoval v rozhovoru.

***

Bylo už docela pozdě, když se Harry vracel do vlastních komnat. Po skleničce vína, ke které nakonec svolil, se na něm už projevila únava a slušně se omluvil, že už je pozdě. Christopher ho vyprovodil ke dveřím a jako nechtěně se ho dotýkal v bocích. Harry ale viděl žádostivý pohled, po kterém mu vyschlo v krku, a s rychlým přáním na dobrou noc se vydal chodbou pryč od muže, kterému se nejspíš líbí a který se bez sebezapírání líbí i jemu. A to se zdá být problémem. Nejen, že miluje Malfoye, který je ještě k tomu taky ve škole, ale Chris je taky učitel a muž, ani ho nezná a prostě… to není možné. A když jsme i u Malfoye, tak ten zrovna stojí na vrcholu schodů, po kterých Harry stoupá ke svému kabinetu.
To je snad výsměch osudu potkat ho vždy, když je Harry někde sám. Ale to teď nehodlá řešit. Prostě si ho nebude všímat a on mu snad dá časem pokoj.

Vyšel tedy schody a stanul tváří v tvář Dracovi. Chtěl mu popřát dobrou noc, i když někde v zákoutí mozku věděl, že lektvarista má dnes v noci dozor na chodbách. Už se pomalu nadechoval k vyslovení těch slov, když si všiml Malfoyova výrazu, který nebyl obvyklý. Nebyl to ten typický pohled, ve kterém nikdo nic nevyčte, byl to pohled plný pocitů. A právě těch pocitů se Harry lekl.
Poznal tam lítost, vztek, zklamání, žárlivost i překvapení. Malfoyovi muselo dojít, kde Harry byl, protože schody, po kterých vyšel, vedly od chodby s učebnou, kumbálem a kabinetem s osobními komnatami profesora Starodávných run. Ten pohled, jako by ospalého Harryho plně probudil a donutil ho něco udělat. A to něco bylo jít směrem k Dracovi a na poslední chvilí uhnout a rozběhnout se ke svým pokojům.

Draco zůstal stát v chodbě a přemýšlel, proč to Harry udělal. Proč utekl a proč vůbec byl tak pozdě u toho chlapa.

***

Chris si dal ještě skleničku, než se přesunul do koupelny, aby ze sebe smyl pot a chtíč, který pocítil v blízkosti Harryho Pottera. Ano, slavný hrdina byl jistě pokušením, a podle všeho by nemusel být k jejich sblížení nijak proti. Christopher Laurey tu noc usínal se spokojeným úsměvem na rtech, Harry Potter s hlavou plnou otázek a Draco Malfoy neusnul vůbec.


 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 gleti gleti | 1. listopadu 2009 v 16:54 | Reagovat

Ivet, skvělé. perfektně namíchaný koktejl na bouřlivou zápletku.

2 Saskya Saskya | 1. listopadu 2009 v 18:07 | Reagovat

veľmi peknéé :-D... som zvedavá čo bude ďalej :)

3 enedaka enedaka | 1. listopadu 2009 v 19:50 | Reagovat

moc pěkný :)

4 Wierka Wierka | 4. listopadu 2009 v 18:07 | Reagovat

super, nový díl... :o)  hmmm... tak to jsu zvedava co dalej...

5 Méry Méry | Web | 8. listopadu 2009 v 1:39 | Reagovat

Jen dál

6 Dullsinea Dullsinea | Web | 11. listopadu 2009 v 9:19 | Reagovat

Tyjo..moc pěkné.. :)

7 Ivet Ivet | 15. listopadu 2009 v 11:57 | Reagovat

Moc Vám děkuju. x))

8 Švagr Švagr | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:39 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama