3. kapitola - "Jiný" Draco

29. října 2008 v 11:42 | Ivet |  Co způsobil deník (dokončeno)

Po delší době další kapitola. Troška napětí, která stejně za chvíli odezní, protože je to stejná nuda jako předtím. Opravdu nejsem spokojena s tím, co jsem sepsala.
Ale tak postupně se dostaneme k našim hrdinům bliž, stejně jako oni jeden k druhému.

Kapitola prošla opravou a byla aktualizována 22. dubna 2010, tak by v ní neměly být chyby. Užijte si čtení.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Uviděl Draca Malfoye. Byl si jistý, že je to on. Malfoy vypadal stejně, i když ještě lépe než dřív a nikdo jiný na světě neměl takový samolibý úšklebek na tváři. Nemohl za to, ale i ten křivý úsměv se mu líbil. Bez mrkání Harry hltal očima jeho postavu, decentně zahalenou luxusním hábitem a ani si nevšiml odkašlání Hermiony, která se ho nejspíš snažila probrat. Na podruhé naštěstí uspěla a Harry se na ni otočil s omluvným výrazem.
Přesto to nevydržel dlouho a podíval se zpátky na blonďáka, přičemž se snažil tvářit co nejvíce nenápadně.

Draco se díval jejich směrem. S přesností byste si vsadili, že se díval přímo na Harryho, který ten pohled neohroženě opětoval. Cítil, jak se mu mírně třesou kolena, za což mohl ten spalující pohled. Už to bylo hodně dlouho, co ho naposledy viděl a teď stojí přímo před ním. Jak byste reagovali vy? Harry se snažil číst v šedých očích. Pamatoval si, že to nesčetněkrát zkoušel, ale uspěl jen jednou, v šestém ročníku v umývárně.
Ale přesto teď poznal, že aktuální pohled je jiný, trochu přístupnější. Místo chladu nebo nenávisti viděl zájem a snad i potěšující zajiskření. Nejspíš Malfoyovi chyběly jejich souboje a hádky a tohle považoval za potřebné rozptýlení.
Harry si byl jistý, že v blízké době se konfrontaci s tímto blonďákem nevyhne.

Po chvíli se Draco obrátil ke svému synovi. Harry se také odvrátil a loučil se s Albusem, na kterém bylo poznat, jak moc je nadšený.

"Co když se dostanu do Zmijozelu?"
Harry mu na to odpověděl, jak to tehdy bylo s ním. Jak prosil, aby se nestal jedním ze zmijozelských parchantů. Když Albus zjistil, že jeho otci Moudrý klobouk vyhověl, uklidnil se. Harry ho objal a už ho vedl blíž k bradavickému expresu. Stále přitom pokukoval po Dracovi. Stačil si všimnout jeho ženy i jedenáctiletého syna, který vypadal přesně jako otcova kopie.

Albus nastoupil do vlaku, načež si přisedl k ostatním do kupé. Jeho otec mu naposledy zamával a věnoval mu široký úsměv. Vlak se začal pomalu rozjíždět, ale za chvíli už byl za zatáčkou, kde už nebylo možné ho vidět.
Postávající na nádraží, většinou rodiče a malé děti, které ještě nemohou jet do Bradavic, postupně opouštěli magické místo a přepážkou se vraceli na mudlovské londýnské nádraží.
Harry se tam snažil dostat při té největší vlně, kdy se na něj tlačilo několik lidí, přestože okolo bylo místa dostatek. Už byl skoro u průchodu, když na svých zádech ucítil něčí pohled. Normálně byl zvyklý, že ho čarodějky a kouzelníci pozorují, ale tohle bylo jiné, něčím zvláštní. Harry se samozřejmě otočil a zůstal stát na místě, díky intenzitě Malfoyova upřeného pohledu. Ani se to nesnažil skrýt. Naskočila mu husí kůže a zase za to mohl ten arogantní blonďák s šedýma očima. Harry se snažil udržet si chladnou hlavu, ale nejspíš to na něm bylo vidět, protože se Malfoy nehezky zašklebil a vyzývavě povytáhnul obočí.

"Nazdar Pottere."
Bez typické jízlivosti to neznělo jako urážka a Harry si v tu chvíli nebyl jistý, jak má reagovat.
"Malfoyi," řekl jen a kývnul hlavou na pozdrav.
"Vypadá to, že naši kluci budou spolu v ročníku," snažil se Draco rozvést rozhovor.
"Asi ano, ale doufám, že nebudou jako my."
"Proč doufáš? Každý musí mít nějakého nepřítele k odreagování."
Harry si v duchu odfrknul. No jistě, už zase typický Malfoy. Mít rivala na zvyšování vlastního sebevědomí.
"Když to tak bereš. Už musím jít. Tak se měj, Malfoyi," rozloučil se dřív, než mohl plácnout nějakou blbost a ztrapnit se.
"Sbohem, Harry."
Oslovený právě prošel přepážkou a pak se v šoku zarazil. Jeho racionální část mu říkala, že se určitě přeslechl. Ani si to už nemohl ověřit, protože Malfoye nikde neviděl. Opět byl tak zmatený, že už ani nevěděl, kam se poděly Ginny s Lily.

Nakonec je našel stát u auta. Ginny mu věnovala úsměv, ale Harry se raději odvrátil.
Věděl, že se Ginny s někým stýká a přál jí to. Ne, že by je sledoval, ale párkrát je viděl loučit se před domem. Jednou z podmínek bylo, že si ani jeden z nich nebude vodit partnery domů. Harry s tím problém neměl, protože se stejně s nikým nestýkal.
To opatření bylo hlavně kvůli dětem, i když nakonec to nebylo nic platné, protože děti byly zvědavé po rodičích a přítele Ginny si našli samy. Vycházeli spolu dobře a Ginny byla šťastná.

Harry neměl ponětí, jestli se o tom ostatní bavili, ale očekával, že se Ginny a Brian brzy vezmou, přičemž on bude muset odejít. Ještě nebyl rozhodnutý, kam se nastěhuje, ale několik nabídek tu bylo. V práci měl pár známých, kteří bydleli ve společné bytovce, kterou z části zajišťovalo ministerstvo. Harry by si jako jeden z nejlepších bystrozorů mohl dovolit i vlastní byt nebo menší domek, ale na co dům, když jste sami. Krátce poté, co si s Ginny zařídili společné bydlení, se rozhodl prodat dům na Grimmauldově náměstí dvanáct. Časem se vzdal naděje, že někdy dostane Siriuse zpátky z toho prokletého oblouku. To byl také jeden z důvodů, proč šel pracovat na ministerstvo. Přestože neměl ke svému pracovišti příliš pozitivní vztah, rozhodl se zůstat, aby mohl uživit rodinu.

***

Vcelku byl se svou prací spokojený, ale byly dny, kdy toho chtěl opravdu nechat. Nenáviděl moře papírování. Ke každému malému případu musela být zpráva, někdy až o deseti pergamenech. Nebo když musel být v práci dlouho do noci, jako dnes. Bylo kolem jedné hodiny ranní, když se vracel z výslechu vězňů v Azkabanu. Nechápal, proč je musí nejdřív hodinu přesvědčovat, aby něco řekli dobrovolně, než jim může podat Veritasérum. Nikdy neotevřeli pusu z vlastní vůle.

Sesunul se na křeslo za pracovním stolem a odpočíval. Z klidu ho ale vyrušila sekretářka.

"Volala tvoje bývalá žena a sháněla se po tobě. Prý ti chtěla říct něco důležitého."
"Díky Melanie," zazněla odpověď a Harry se velmi nerad zvedal z pohodlného a teď už i vyhřátého křesla. Uznal, že je lepší usnout ve vlastní posteli než v kanceláři. Krbem se odletaxoval rovnou domů, kde ho Ginny čekala v kuchyni. A to si myslel, že už bude spát. Posadil se k ní, aby vyslechl, co mu potřebuje říct.

"Dáš si šálek kávy?" zeptala se nejprve zdvořile.
"Velmi rád, díky."

Ginny přešla k pultu, kde začala připravovat další hrnek s tmavě hnědým nápojem. Zajímalo ho, kolik šálků už vypila a mezitím zkoušel přemýšlet nad tím, co by mu chtěla důležitého, že zůstala vzhůru tak pozdě do noci. Nakonec nemohl na nic přijít, a proto čekal na překvapení, které mu jeho exmanželka hodlala oznámit.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co říkáš na povídku Co způsobil deník?

velmi se mi líbí 80.9% (123)
docela dobrá 11.8% (18)
celkem ujde 2% (3)
nic moc 2.6% (4)
je to hrůza 1.3% (2)
co to má být? 1.3% (2)

Komentáře

1 Carl Carl | E-mail | Web | 6. února 2012 v 14:13 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama