Dvě slova

31. května 2008 v 22:54 | Ivet |  SLASH - jednorázovky
Pár: H/D
Postavy: Draco Malfoy, Harry Potter, Ginny Weasleyová, Ronald Weasley, Hermiona Grangerová
Omezení: od 15 let
Období: po Bradavicích

--------------------------------------------------------------------------
Pršelo. Na pozemcích bradavického hradu se procházel chlapec. Tedy už velmi mladý muž. Brečel. Zastavil se a sedl si do mokré trávy. Bylo mu to jedno. Chtěl pryč. Pryč z tohoto světa. Zabil sice Voldemorta, zachránil celý svět, ale sám nebude nikdy šťastný. Bylo pár dní po bitvě. Pár kouzelníků a čarodějek zůstalo po tom všem v Bradavicích. Byly sice z části zničené a rozbořené, ale nebelvírská a zmijozelská kolej zůstaly stát. I cesty k nim byly v pořádku. Ve sklepních chodbách a místnostech se ani nebojovalo. Zrovna tudy procházel další chlapec. Tedy mladý muž. Nevydržel být zavřený na koleji, i když bylo zataženo a pršelo. Přesně jako v jeho duši. Viděl porážku Temného Pána na vlastní oči. Poprvé v životě cítil strach. Strašně se bál. Ale co bylo ještě překvapující, že ne o sobě. Ale o někoho úplně jiného. To bylo poprvé, co měl o někoho starost.
Teď se potřeboval dostat na vzduch. Šel k jezeru. Obdivoval klidnou hladinu jezera. Kéž by byla jeho duše tak klidná. Dal by za to cokoliv. Kdyby mohl. Ale nemůže. Jeho srdce si dělá svoje. Cítí něco, co mysl nechápe a duše potřebuje. Lásku. Cítil ji, ale zatracoval ji, ale zároveň ji velmi potřeboval. Ale nemohl ji mít u sebe. Třeba se to změní. Srdce si za svůj objekt zájmu zvolilo někoho nedosažitelného a nedostupného. Koho prostě nemůže mít.
A ten někdo právě sedí v trávě kousek od něj. Zatím si ho nevšiml. Ani ten druhý nemá o jeho přítomnosti ani potuchy.
Šel dál okolo jezera. V okamžiku se zarazil. Uviděl v trávě sedící siluetu osoby. V dešti a z dálky ji nepoznal. Když ale v tichosti přešel blíž, poznal hned, kdo to je.
Harry. Jeho Harry. Vždyť tu zmrzne. Proč není na hradě?
Sedící Harry asi uslyšel proud jeho myšlenek a otočil se. Oběma se zastavilo srdce. Tedy jen na pár vteřin. Srdce jim spadlo do kalhot a žaludek se převrátil naruby. Hleděli na sebe hodnou chvíli. Ani jeden nevěděl, co říct. Harry se za tu dobu stačil zvednout. Dívali se tomu druhému do očí. Smaragdově zelené do ocelově šedých a naopak. Pomalu se přibližovali. Nevěděli ani o tom, že to vůbec dělají. Nohy jako by se řídily samy. Než si to uvědomili, přestalo pršet. A oni tam pořád stáli. Začali se mírně třást zimou. A nejen zimou. I přítomností toho druhého. Ale nepřestali se přibližovat. Po chvíli oba ucítili zrychlený dech své tajné lásky. I Harry miloval toho blonďáka naproti sobě.
Třásli se ještě víc, ale teď už to vůbec nebylo zimou. Cítili vnitřní teplo, které se jim prolévalo celým tělem. Dostali se do těsné blízkosti. Oba dva byli nervózní a trochu vyvedení z míry. Čekali, jestli ten druhý uteče nebo postoupí vpřed. Nedočkali se. Po minutě, která jim připadala jako hodina, možná den, oba udělali poslední krok. Už byli na sobě skoro přilepení. Slastně přivřeli víčka a nakláněli se k tomu druhému. Byla překročena poslední pomyslná mez. Jejich rty se o sebe opřely. Strašně něžně a vstřícně. Oba vzrušeně vydechli do úst. Konečky prstů se dotkli. Poté k sobě rty opravdu přilepili. Ale polibek už neprohloubili.
V jezeře se cosi vynořilo nad hladinu, vyskočilo a hlasitě se zase ponořilo. Naše dvě postavy jako by se zrovna probudily z transu. Odpojili se od sebe a odstoupili. Když si uvědomili, co se stalo, oba se podívali do země. Bylo jim trapně. Pak Harry vykročil směrem k hradu. Nic neřekl. Ani druhý aktér nevydal jedinou hlásku. Chtěl něco říct, ale nevěděl co. A nechtěl ani vědět, jestli nebo jak by na to Harry reagoval. Po chvíli se taky vydal do hradu.
Zítra měl jet domů. Se svou matkou i otcem. Ale nemůže to takhle přece nechat. Něco se stalo. On věděl, že Harry musí cítit to samé, co on. Ale proč tedy nemůžou být šťastní? Protože to nechtějí přiznat? Nebo protože má každý svůj určený život? On si vezme nějakou bohatou dědičku a Harry tu jejich Weasleyovic holku. Slíbil si, že s tím něco udělá.

***
Bylo asi o týden později. Harry seděl v Doupěti v jeho dočasném pokoji. Přemýšlel o tom, co se před týdnem stalo. Jak k tomu vůbec došlo?
Do pokoje vešla Ginny. Byla šťastná, že je po všem. Ale po všem nebylo. Věděla, že k ní Harry necítí to, co dříve. Ale nevěděla, jestli to chce řešit.
Harry ji pokynul, aby si k němu sedla. Udělala to a sedla si vedle něj. Harry ji objal. Když ji pustil, řekl:

"Ginny, já nevím, jak ti to říct, ale už tě nemiluji. Mám tě rád, moc. Ale jako sestru."
"Ty někoho máš?" zeptala se klidně Ginny.
"Ne, ale je tu někdo, koho miluju," přiznal se Harry.
"Znám ji?"
"To ti nemůžu říct," zamlčel jí Harry.
"Proč mi to nemůžeš říct?"
"Možná se to dozvíš v pravý čas."
"Dobrá, pak bys ale už neměl být v tomhle domě."
"Jistě, když to tak chceš. Nic jiného bych nečekal," řekl Harry, který byl překvapený Ginnyným klidem.
Ve zbytku dne si sbalil všechny své věci. Nezůstal ani na večeři. Přemístil se do svého domu. Na Grimmauldovo náměstí dvanáct. Jeho budoucí obydlí. A co má teď dělat? Má mu napsat? Vysvětlit mu všechno? Co by vysvětloval? Co by psal? Kdoví, kdo by to četl. Ne, napíšu mu vzkaz s návrhem na schůzku. Ne rande. Jen setkání. Jen co si vybalil, šel do domu hledat pergamen. Když ho našel, čekal ho boj najít inkoust. Ve svých věcech žádný neměl. Bude muset zítra zajít na Příčnou ulici. Když ho konečně našel, byla skoro noc.
Úhledným, no snažil se, písmem na pergamen napsal:

Malfoyi, byl bych rád, kdybychom se mohli setkat. Myslím, že si potřebujeme něco vyříkat a vysvětlit. Díky za odpověď.
Harry Potter


Složil vzkaz, dal ho Hedvice a ta už letěla - směr Draco Malfoy. Harry si lehl do postele. Unavený událostmi posledních dnů usnul.

Když se ráno probudil, byl hladový a nemytý. Šel se tedy osprchovat, přičemž si neodpustil svou oblíbenou aktivitu při myšlení na Draca. Poté si zašel do blízké kavárny na snídani. Když se vrátil po delší procházce do domu, uslyšel ťukání na okno. To už se vrátila Hedvika. Harry ji pustil dovnitř, vzal si od ní odpověď a Hedvika vyletěla na ranní lov. Rozevřel krátký vzkaz a četl:

Pottere, čekal jsem, kdy napíšeš. Sám jsem se k tomu neměl. Co říkáš na zítřek v 18:00 v kavárně, kde jsi dnes ráno snídal?
Ozvi se s odpovědí.
Draco Malfoy


Draco ho viděl? Dnes ráno? V kavárně? Proč sakra nic neřekl a proč jsem si ho nevšiml?
No, asi je to lepší. Budu se muset připravit na zítřejší setkání. Kdoví, co bych býval dnes ráno provedl, kdybych se neovládal.
Přestal na to myslet a po úklidu dvou pokojů a kuchyně se vydal do Příčné ulice. Po obhlídnutí domu měl představu, co všechno by měl koupit a zařídit. Ještě stihl Malfoyovi napsat, že souhlasí.

Když se přemístil na Příčnou ulici, do nosu mu vstoupila známá vůně. Zašel skoro do všech obchodů. Jako první ale navštívil svůj trezor v bance. Zašel si pro zlato, které mu zčásti pořád zbývalo po rodičích. Měl tam i svou hromádku z práce na ministerstvu. Poté si zašel na oběd. Když si objednal a chystal si sednout ke stolu, uviděl známé tváře. Usmál se a přisedl. Také ho rádi viděli, Potřebovali se ho na něco zeptat a něco si i vyříkat. Byli trochu naštvaní kvůli včerejším událostem. Ron ani Hermiona vůbec netušili, co se stalo, že Harry odešel. Jak Harrymu později řekli, Ginny u večeře oznámila jejich rozchod. Nikdo to nečekal. A také řekla, že odešel.
Harry doteď netušil, jak to vlastně Ginny doma vyřešila. Podle Hermiony a Rona je to ale v pořádku. Prý se to zas až tak neřešili.

"S Ronem jsme si říkali, že tam asi půjdeš," řekla Harrymu Hermiona po tom, co jim řekl, že šel bydlet na Grimmauldovo náměstí dvanáct.
"Můžeme se zítra stavit a pomoct ti s úklidem?" zeptala se Hermiona a ještě dodala: "Já v Doupěti jen sedím a čtu si, nemám co dělat. A Ron půjde určitě taky, že? Rádi zavzpomínáme na staré časy."
Ron jen přikývl.
"Dobře, připravím nějaký oběd, ale k večeru budu muset jít pryč. Mám ještě něco domluvené," snažil se dodat bez nějakého upozorňujícího nadšení. Byl rád, že se nezeptali, o co jde.
Souhlasili. Už se tedy rozloučili.

Harry šel ještě koupit do města nějaké suroviny na jídlo a Kuchařku. Sám uměl jen málo z toho, co vařil ještě v Zobí ulici. Časem si každý zvykl na jídlo v Bradavicích. Ale Harry nechtěl obtěžovat nějakého skřítka. Dobby byl mrtvý a Krátura skončil v Bradavicích, protože v domě na Grimmauldově náměstí nikdo nebyl. I když teď by se mohl vrátit. Harry se ho zeptal, jestli se nechtěl vrátit, ale už na hradě mu řekl, že je šťastný s ostatními skřítky. Pokud by to Harrymu nevadilo. Ale Harry byl rád, že Krátura není sám.

Když přišel domů, byl hodně unavený. Byl už skoro večer. Šel si dát vanu, přečetl část nějaké knížky z jeho obsáhlé knihovny a poté se propadl do říše snů. Snů o Dracovi.
Zdálo se mu, jak se líbali, jak se mazlili, oddávali se milostným hrátkám nebo úplně normální situace. Jako třeba procházení se ruku v ruce kolem jezera v Bradavicích. Už si na své sny dávno zvykl. Po nedávné události ve škole byly intenzivnější, živější a ještě skutečnější.

***
Nachystal si snídani. Tousty měl snězené stejně rychle jako je připravil. Chvíli si četl a třídil knihy v jeho velké knihovně. Poté se pustil do vaření oběda. Byl to velmi těžký souboj, ale nakonec vyhrál. Mohl uvařit něco, co sám uměl. Ale pro Rona a Hermionu chtěl zkusit uvařit něco extra.
Když byl konečně hotov a uklidil ten svinčík kolem, zazvonil zvonek. Otevřel a pustil Rona a Hermionu dovnitř. Jídlo se mu povedlo. Dokazovaly to i úsměvy jeho přátel. Tedy doufal, že jsou to úsměvy a ne šklebení. Potom mu pomohli trochu uklidit a zavzpomínali na staré časy. Vzpomněli si na Klofana. Kde asi teď vězí? Nejspíš u Hagrida. V Bradavicích. Jak rádi by se tam vrátili. Ale za ten zameškaný rok se toho naučili dost. Nemuseli tedy chodit do 7. ročníku. Hermiona stejně všechny knihy četla. Kdyby potřebovali Harry nebo Ron poradit, obrátili by se na ni.
Už bylo skoro pět hodin odpoledne, když od něj Ron a Hermiona odcházeli. Harry se začal připravovat. Před zrcadlem strávil skoro půl hodiny. Sice stále nebyl spokojen sám se sebou, ale Dracovi by se to mohlo líbit. Když do setkání zbývalo pár minut, vyrazil z domu. Přemístil se o ulici dál, než byla osudná kavárna. Vyrazil tam a vešel dovnitř. Malfoy tam ještě nebyl. Měl ještě trochu času k dobru. Sedl si k poslednímu volnému stolu. Neměl ale výhled na ulici ani ke dveřím. Kdyby seděl rovně, musel by se dívat do zdi. Ani by neviděl, jestli za ním někdo jde. Otočil se tedy i se židlí a byl ke stolu bokem. Měl mnohem lepší výhled. Když odbila šestá hodina, začínal být netrpělivý. A ještě k tomu k němu pokukoval nějaký chlap od pultu, kde seděl na barové židličce a pil kávu. Když se jejich pohledy střetly, starší muž se začal zvedat. Harry si myslel, že chce odejít, ale on se vydal jeho směrem. To Harrymu ještě scházelo. Aby ho Malfoy viděl s tímhle, když už se podíval zblízka, pohledným chlapem.

"Je tu volno?" zeptal se starší brunet.
"Promiňte, ale někoho čekám," odporoval mu Harry. i když Malfoy s jeho teď už čtvrt hodinovým zpožděním, by si za to mohl sám.
"Tak to jsem tu správně, Pottere," řekl brunet a usmál se Harryho vyděšenému výrazu.
"Hej, Pottere, nečum tak na mě. Musel jsem si vzít mnoholičný lektvar, protože mě sledují. To už je lepší," dodal, když se Harry vzpamatoval.
"Aha. Dobře. Tedy," snažil se Harry nekoktat, ale moc dobře mu to nešlo.
"Tedy jsme tu, abychom si to vyjasnili. Mám tak půl hodiny, než se vrátím do původní podoby," seznámil ho se svou situací Draco.
"No, rád bych to řešil s tvou normální podobou," řekl mu svoje Harry.
"Takhle ti to aspoň víc myslí, než když se díváš na mé pravé já," neodpustil si poznámku Draco.
"Dobře, ale budeme muset jít někam jinam. Nebudu se měnit na veřejném místě," řekl mu rozhodně.
"Můžeme jít tedy ke mně," navrhl Harry.
"To má být pozvání, Potty?"
"Ne, ty troubo. Vyřešení situace."
"Jasně, jak myslíš."

Odebrali se tedy z kavárny. Draco se Harryho dotkl, aby se společně přemístili. Harry se mírně zachvěl, ale nebylo to ono. Nebyl to pravý Draco.
Když stanuli před Harryho domem, zbývalo do přeměny deset minut. Vešli dovnitř. Harry šel uvařit další kávu, než na Draca přestaly působit účinky mnoholičného lektvaru a převlékl se z velkých šatů. Posadili se a upíjeli. Harry už byl trochu nesvůj z Draca a ten na tom nebyl lépe. Ale nedali to na sobě znát.
Ani jeden nevěděl, jak začít. Jen se nejistě dívali po tom druhém. Když mlčky dopili, Harry odnesl hrnky. Jako naschvál Draco pocítil potřebu. Když mu Harry vysvětlil cestu do koupelny, Draco vyšel z kuchyně. Jak Harry viděl jeho pozadí stoupat do schodů, ovládl ho chtíč a touha, která se nedala zastavit.
Jakmile se Draco vracel po schodech dolů a vešel do kuchyně, Harry ho chytl kolem boků, otočil ho a vrhl se na jeho rty. Nemohl se jich nabažit a Draco vzdychal a oplácel mu dlouhé polibky. Nějak se přesunuli na schody a později do Harryho ložnice. Pro oba to byl ten nejnádhernější večer v životě.

***
Když se Draco probudil, byly asi čtyři hodiny ráno. Šmátral rukou po posteli, ale svého milence vedle sebe nenašel. V té chvíli si uvědomil, že ho pozorují dvě zářivě zelené oči za brýlemi.
Harry seděl jen v županu v křesle kousek od něj. Draco se zvedl z postele a přešel k němu. Usadil se na jeho klíně a díval se mu do očí. A Harry mu pohledy oplácel. V jediném pohledu a následně nekonečném polibku by mohly být tisíce a tisíce slov. Ale jim stačili jen dvě. Dvě slova, která toužili oba u toho druhého najít, a také našli. Dali své city najevo. Už se nebáli, že se mu ten druhý vysměje nebo se vyleká. Věděli to oba. Bylo jim to vidět na očích.
Miluji tě! To byly a jsou ta dvě osudná a nádherná slov, která ani nemusela být vyřčena. Byla cítit všude kolem. V křesle se oba opět odebrali do říše snů. Snů, které se nyní staly skutečností.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 3. června 2008 v 22:22 | Reagovat

jéééé, krásný romantický konec no tedáá...dobré dobré x)

2 Lada Lada | 8. února 2009 v 1:28 | Reagovat

Správná romantika. To vymýšlíš sama? Pokud ano pokračuj.

3 tess tess | Web | 7. dubna 2009 v 23:48 | Reagovat

opravdu krásná povídka. tak poĺná citu. opravdu romantika. budu si muset přečíst i to ostatní. protože tohle je skvělé.

4 Hajmi 50 Hajmi 50 | 30. května 2009 v 23:12 | Reagovat

Píšeš fakt dobře

5 Galadriel Galadriel | Web | 17. srpna 2009 v 22:19 | Reagovat

Má oblíbená povídka. Konečně jsem se taky donutila napsat komentář a můžu vzdát holt tvému talentu. Furt se nemůžu nabažit té části, kdy to Harry nevydržel a vrhl se na Draca :-*). Ach jo. Jsem prasák a nestydím se za to! :-D Nádherné dílko získalo si mé slashové srdce.

6 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 27. prosince 2009 v 23:33 | Reagovat

miluju Happy endy

7 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 30. června 2010 v 14:25 | Reagovat

ani niem že už sem to četla xD.....chtěla sem napsat koment ve stylu krásná romantika s Happy-endem..xD....ae jak koukám tak to už tdy je xD

8 Monika Monika | 20. července 2010 v 21:36 | Reagovat

pekné, len príliš urýchlené, ak by to bolo viac rozpísané, bolo by to ešte lepšie :)

9 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 25. ledna 2011 v 13:56 | Reagovat

Ze začátku mi to přišlo trochu jak komentování sportovního zápasu, ale kupodivu mě ten styl zaujal. Zbytek povídky byl moc pěkně a čtivě napsaný, možná jenom trochu uspěchaný. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama