2. kapitola - Výlet na Příčnou ulici

25. května 2008 v 22:18 | Ivet |  Co způsobil deník (dokončeno)
Rozjezd je za námi, a tak je tu pokračování. Děkuji Vám za trpělivost a snad si kapitolu trochu užijete.
Prošla důkladnou opravou a byla aktualizována 11.4.2010. Předtím byla v hrozném stavu, tak jsem ji snad trochu zlepšila úroveň.

Přeji příjemné čtení.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Ginny vešla do pokoje a uviděla Harryho, jak seděl na posteli a v očích se mu odrážel smutek. Přisedla si a vzala ho za ruku.

"Ginny, musím se tě na něco zeptat. Četla jsi můj deník?"
Rozhodla se, že nebude lhát, jinak nic nevyřeší.
"Ano, když jsem vyklízela Albusův pokoj. Byla to jen náhoda," přiznala se a dodala: "Přečetla jsem jen část, ale asi vše podstatné."
"Chtěl bych se ti omluvit za všechno, co sis v něm mohla přečíst. I za to, že jsem k tobě nebyl upřímný a roky jsem ti lhal. A že jsem tě nikdy nedokázal skutečně milovat. Ale mám tě opravdu rád," řekl a sklonil hlavu.
Ginny ho pohladila po zádech a řekla: "Chceš se rozvést?"
"Myslím, že je to jediné řešení."
"Taky to tak vidím, ale chci tě poprosit, abys tady zůstal aspoň do doby, než budou děti chodit do školy."
"Když to tak chceš, udělám si z pracovny vlastní pokoj. Stejně už ji nevyužíváme."
"Pomůžu ti a dětem to zatím nebudeme říkat, než to bude oficiální."
"Děkuji ti," snažil se bezbolestně usmát.

Zdálo se, že rozhovor je u konce, a tak se Harry zvedl a zamířil do jejich ložnice. Ve spodním šuplíku svého nočního stolku, který býval obvykle zamčený, našel svůj zmenšený deník. V posledním měsíci ho začal číst. Včera se dostal k pasáži, kdy se poprvé políbil s Ginny, a proto se rozhodl to řešit i přesto, že bude mít Lily pozítří narozeniny.
Dál už zápisník nečetl, protože tam byly jen události s Ginny a vzpomínky na Draca, což mu rvalo srdce.

Po několika dnech byli domluvení, jak se rozdělí společný majetek, a tak zašli za notářem. Podepsali rozvodové papíry a z budovy vycházeli jako svobodní. Děti by to snad ani nepoznali, ale nechtěli jim lhát. Lily a Albus to moc nechápali, ale James začal odmlouvat a dělat problémy. Když mu ale došlo, že taťka ani mamka nikam neodchází, uklidnil se. Hermiona to chápala a oběma jim pomohla, zatímco Ron byl na Harryho velmi naštvaný. Změnil názor až když mu Ginny vysvětlila, že to tak chce taky. Nepřestal se ale ptát proč a odpověď, že už se nemilují, mu nestačila.

***

Stále bydleli v jednom domě a vychovávali děti společně. Harry si na to zvyknul a byl šťastný. James, Albus i Lily rostli jako z vody. Ani se nezdálo, že by čas tak letěl, ale sova nesoucí Jamesovi dopis z Bradavic byla jasným důkazem.
James ale nebyl jediný, komu přišel dopis ze školy. Harrymu několik týdnů zpět také přišel dopis s jeho jménem. Zpočátku se divil, proč by mu psali, ale pak mu to došlo. Jak se dočetl, ředitelka MgGonagallová ho požádala, zda by ve škole nepřijal místo učitele Obrany proti černé magii. Harry měl ale stálé místo na ministerstvu a neměl v úmyslu opustit rodinu. Odmítl tedy velkorysou nabídku se slovy, že možná za pár let si to rozmyslí.
Teď se jen těšil, jak bude s Jamesem nakupovat učebnice, hůlku, hábity a další věci do prvního ročníku. Sám si to pamatoval a byly to chvíle, na které nikdy nezapomene. Když si vzpomene, vidí před očima toho nafoukaného malého blonďáka, který se nad všechny povyšoval. Vidí svou první sovu, Hedviku. Pamatoval si Ollivanderův výraz, když ho napadlo, jaká hůlka by se po Harryho hodila.
A teď to samé podstoupí James. Vybere si hůlku, což je jeden z nejdůležitějších událostí v životě. Bylo na Jamesovi vidět, jak moc se těší, hlavně do Bradavic.

***

Harry byl zvyklý na zájem ostatních kouzelníků a čarodějek. Na Příčné ulici ale nemohl udělat ani pár kroků, aby ho někdo nepozdravil. Šestnáct let po porážce Voldemorta byl stále známý a občas se o něm objevil článek v novinách. James byl zvyklý, že je jeho táta populární, vždyť sám byl hvězdou kouzelnického světa jako první dítě Harryho Pottera. Dnes tu však byli, aby koupili všechny potřebné pomůcky. A taky sovu, kterou vybral Harry. Byla to sovice sněžná se jménem Juliet.
Nakoupili vše důležité, včetně kotlíku a přísad do lektvarů, ke kterým Harry nikdy nezlepšil svůj vztah.
Už zbývalo jen koupit hůlku. Vešli do obchodu, kde si kdysi i Harry kupoval hůlku. Pan Ollivander byl stále prodávajícím těch nejlepších hůlek. Po válce se zotavil a zařídil opravu obchodu.
Prodejce se podíval na nové zákazníky a široce se usmál.

"Už jsem Vás čekal, pane Pottere," oslovil je Ollivander, přičemž se James přesunul k pultu.
"Jak vidím, přišel jste si koupit hůlku."
"A přišel s Vámi i otec. Zdravím Harry, co tvá hůlka? 11 palců, cesmínové dřevo a ocasní pero z ptáka Fénixe, že?"
"Děkuji za optání, stále je funkční a skvěle si rozumíme," odpověděl Harry.
"To jsem rád. Dnes tu ale jste kvůli Jamesově hůlce. Tak tedy," nedopověděl Ollivander a odešel dozadu mezi regály. Po krátké době přinesl asi deset krabiček, ve kterých byli hůlky.
Zkoušel všechny možné druhy. Z jasmínového dřeva, vrbového, ebenového, javorového i bukového. Každá měla jinou náplň, jako třeba žíni z jednorožce, ocasní pero ptáka Fénixe nebo blánu z dračího srdce.
Ollivander se musel vrátit mezi regály ještě dvakrát. Pak se Jamesovi do ruky dostala ta správná hůlka. Vyšlehly z ní červené jiskry a Jamesem projel velmi silný impuls. Hůlka si ho sama vybrala. Byla z mahagonového dřeva, 13 a půl palce dlouhá a uvnitř byla žíně z jednorožce. Harryho syn opouštěl krámek s novým úžasným zážitkem. Musel se s tím svěřit sourozencům, kteří za chvíli zkoumali všechny koupené věci. Sami se nemohli dočkat, až budou mít vlastní.

Blížil se konec července a tedy i den, kdy má Harry narozeniny.
Na rozdíl od dětství je trávil s rodinou, kamarády i kolegy. Každoročně však musel potlačit vtíravou myšlenku, že mu v jeho blízkosti někdo chybí. Draco Malfoy, nic netušíc o Harryho oslavě, tráví čas Merlin ví kde a s kým. I přesto, že datum jeho narození bylo všeobecně známé i jako den, kdy přežil kletbu, která se nepromíjí, Harry pochyboval, že to někdo jako Malfoy bude vědět.
Snažil se zadusit hořkost při pomyšlení, že on Malfoye nikdy takto nezajímal. Vždycky to byly jen hádky a ponižování. Souboje a tresty, které musely strávit společně, což bylo pro oba peklo, ale pro každého jiným způsobem. Harry se prostě musel naučit ovládat. Jak tehdy, tak i teď. Nebude na to myslet a raději se bude bavit.

Harry sfouknul svíčky a nakrájel dort pro všechny zúčastněné. Panovala tu dobrá nálada a slavilo se až do noci. Harry si už chtěl jít lehnout, když mu na okno zaťukala neznámá sova. Na nožce měla přivázaný nějaký balíček, a tak jí otevřel okno, aby mohla vlétnout dovnitř. Po převzetí balíčku už jen zahoukala a odletěla ven do tmy.
Harryho nejprve napadlo, jestli to není past nebo něco nebezpečného. Zkusit tedy několik kouzel k odhalení černé magie, ale žádné kouzlo neobjevil. Otevřel balíček, přestože netušil, od koho pochází. Dnes už dostal balík od Hagrida, který nemohl přijít, nebo i blahopřání od samotného ministra kouzel. Z Bradavic obdržel dárky od Nevilla a ředitelky MgGonagalové. Nevěděl už o nikom dalším, kdo by mu měl blahopřát. S nedočkavostí, kterou měl prostě vrozenou, odstranil obal a uvnitř objevil knihu Historie famfrpálu v Bradavicích. Když ji zvedl, vypadlo z ní blahopřání.
K tvým narozeninám přeji vše nejlepší. A do dalších let ať tě provází láska a štěstí.
Dvě věty na zdobeném přání, bez podpisu nebo iniciálů.
Otevřel tedy knihu, kde na úvodní stránce dole bylo stejným písmem napsáno:
Ať máš úsměv na tváři a jiskry v očích při čtení této knížky. A ať tvé srdce znovu vzlétne vzhůru jako Zlatonka.
Opět chyběl podpis. Ať mu to poslal kdokoliv, asi ho zná natolik, že ví, že má rád famfrpálu a že byl v Bradavicích chytačem. Nenapadal ho nikdo konkrétní, a tak to nechal být.
Lehl si na postel a na chvíli se začetl. Kniha ho zaujala už po několika řádcích, kdy si přečetl, kolik prváků hrálo za školní týmy. Bylo tam i jeho jméno, i když ani James Potter se, jak si později přečetl, v dějinách bradavického famfrpálu neztratil. Za to byl Harry obzvlášť rád, protože to byl lepší způsob, jak poznat tátu, než hledět do minulosti přes Snapeovy vzpomínky nebo uspořádávat v kartotéce otcovy prohřešky a tresty. Harryho ta knížka nadchla a ještě dlouho do noci si ji pročítal, dokud ho nepřepadla únava z bouřlivé oslavy.
Při snídani si pomyslel, že to byl asi nejlepší dárek k letošním narozeninám. Byla docela tlustá i obsáhlá, ale aspoň měl čím zaplnit volný čas, kdy děti byly s Ginny pryč. Rád se vracel k zápasům, ve kterých sám hrál, nebo kde hrál jeho otec. Podle údajů v knize byl pověstný tím, že chytil Zlatonku metr nad zemí a i přesto, že skončil na ošetřovně, byl vítěz. Dokonce tam našel, že po jednom zápase zlomil protihráči ze Zmijozelu koště, musel mu ho zaplatit a nesměl rok hrát. Tehdy měl štěstí, že byl v posledním ročníku a byl to poslední zápas sezóny. Přitom se Harry rozesmál.

***

Harry měl dobrou náladu, neboť mohl dneska jít z práce dřív. Co ho ale nemile překvapilo, byl James, stojící v jeho pokoji a v ruce držel jeho deník. Na několik okamžiků ho zachvátila panika, ale pak si uvědomil, že deník je zmenšený, zatímco James ho neumí zvětšit, ani ten miniaturní škrabopis nedokáže přečíst.
Uklidnil se a rychle vymýšlel, jak vysvětlit dítěti, že si nechává zmenšené knížky na stole. Znal Jamesovu vlastnost do všeho strkat nos.

"Vrať mi prosím tu knihu," poprosil Jamese a natáhl k ní ruku.
Ten neprotestoval a hned mu ji podal. Přesto ho, podle Harryho očekávání, neušetřil zvídavé otázky.
"Proč je zmenšená?"
"Ron si ji půjčil. Ani jsem nevěděl, že je už zpátky. Nevšiml jsem si jí."
Znělo to přesvědčivě a James už se na nic víc neptal. Harry knihu zvětšil a vložil ji ho šuplíku ve stole.
"Nepůjdeme si zahrát famfrpál?" zeptal se Jamese, čímž ho dokázal vždycky zabavit a skvěle se přitom bavili.
James se značným nadšením přitakal. Harry se nad tím jen pousmál a o chvíli později se už vznášeli na svých košťatech desítky palců nad zemí.

***

Čas utíkal opravdu rychle. Hlavně pro Harryho, kterému ani nepřišlo, že by James strávil v Bradavicích celý rok. Ale když se díval do tváře svého druhorozeného syna, který vypadal, jako by měl každou chvíli vybuchnout nadšením, potvrdil si, že to musí být pravda.

Dnes měl Albus odjet bradavicím expresem do své nové školy, ve které jméno Potter už něco znamenalo. Ale nezasloužil se o to jen James, Harryho táta a samotný Harry, ale za poslední rok také James Sirius. Harry byl zvědavý, jak si povede. Byl trochu bystřejší a méně zlobivý než James. Při nakupování v Příčné ulici si tolik nevymýšlel a choval se vzorně. Ale dnešní ráno bylo natolik chaotické, že si nikdo neudržel klidnou masku. James hledal všechny své věci, které na začátku prázdnin zašantročil bůhví kam. Lily mu s radostí pomáhala. Sama se nemohla dočkat, až příští rok pojede expresem s nimi.

Harry naložil kufry do auta a vyjeli do centra Londýna, na vlakové nádraží. Cesty byly přeplněné jako obvykle, ale naštěstí dojeli včas. Vyložili kufry a vydali se k pověstné přepážce. Za ní se nacházelo kouzelnické nástupiště devět a tři čtvrtě. Jakkoli zvláštně to znělo, prošli zdí a uviděli honosnou lokomotivu, která všechny studenty doveze až do Prasinek.
"Já už chci jet taky," škemrala Lily a se závistí se dívala na své starší bratry.
"Přece víš, že letos ještě nemůžeš jet s nimi. Počkej ještě dva roky," utěšovala ji Ginny stejně, jako před hodně lety zpátky ji utěšovala Molly.
Harry se nad tou vzpomínkou musel pousmát. Ginny se na něj podívala a v té chvíli myslela na to samé. Také jí při té vzpomínkou zacukaly koutky.

Během pár minut našli Rona a Hermionu, i s Hugem a Rose. Nechali děti, ať se trochu porozhlédnou po nástupišti a James šel hledat své spolužáky. Naložili kufry a dál si povídali o dětech a vzpomínali na svá školní léta. Mezitím se do Ronova pohledu dostala známá osoba, která v jejich vzpomínkách rozhodně nebyla mezi kladnými.

"Podívejme, kohopak to tu máme," řekl s ironickým podtónem a nepatrným posunkem ukázal napravo od nich, a tam se i všichni zahleděli.

Harry se snažil uklidnit svůj tep. Hermiona mu věnovala vědoucný pohled, zatímco Ron tomu nevěnoval pozornost.
Harry uviděl Draca Malfoye.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáš na povídku Co způsobil deník?

velmi se mi líbí 80.9% (123)
docela dobrá 11.8% (18)
celkem ujde 2% (3)
nic moc 2.6% (4)
je to hrůza 1.3% (2)
co to má být? 1.3% (2)

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 31. května 2008 v 13:17 | Reagovat

bože můj x) to je fakt úpe výborný...jde ti to Ivet a to dost x) ještě kdyby tam nebyly zase ty pravopisný chyby xD a ty překliky xD ... jinak fakt super xD

2 Ashley Ashley | 2. června 2008 v 23:25 | Reagovat

Máš tam dost faktických chyb na to, že to má navazovat na HP7.. bylo by vhodné napsat, že je pár věcí AU. Protože v  deníku je napsáno, že v šestém ročníku je v lektvarech učil Snape, což není pravda, Snape je učil obranu.

U Ollivandera si zmínila Harryho starou hůlku, ale on svou hůlku zlomil v sedmém díle. A pokud by měl novou, už nemohl mít s perem ptáka fénixe, v prvním díle je jasně napsáno, že ta pera ztratil fénix jen dvě. Jedno bylo v jeho hůlce a jedno ve Voldemortově.

Ale jinak máš ten příběh moc hezky podaný. Je jasné, že tam nějaké věci nebudou sedět, ale je třeba si všímat i faktických detailů, na které není třeba zbytečně poukazovat, když to není nutné. Viz. ta hůlka například a ten Snape :)

Ale vážně moc hezká povídka, jsem zvědavá na další díl.

3 Ivet Ivet | Web | 6. června 2008 v 17:12 | Reagovat

ale hůlku si přece opravil x)

4 Ashley Ashley | 9. června 2008 v 23:53 | Reagovat

neopravil, kdes k tomu přišla? Musel si pořídit novou, protože ta jeho po prvním použití se zase rozpadla(tys nečetla sedmičku?) a skoro celou sedmičku používá buď hůlku Hermiony nebo tu, po které prahne Voldy, protože je všemocná a nikdy neprohraje.

Ale toho si nevšímej, to jsou blbosti, důležitý je obsah, ne detaily :o)

5 Ivet Ivet | Web | 10. června 2008 v 14:57 | Reagovat

četla, ale na konci byla v pořádku, tak nwm

6 Paula Paula | 18. dubna 2009 v 7:26 | Reagovat

Ashley: Harry si svou hůlku skutečně spravil. Použil na to bezovou hůlku, s kterou se mu to nakonec podařilo. Bylo to až po závěrečné bitvě. Přijde mi, že si sedmičku spíše nečetla ty, alespoň ne důkladně :-))

7 Ivet Ivet | Web | 26. dubna 2009 v 19:09 | Reagovat

A k tomu ještě tu bezovou hůlku nepoužívat, protože ji měl Voldemort a ne on.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama