1. kapitola - Jak to všechno začalo

22. května 2008 v 20:04 | Ivet |  Co způsobil deník (dokončeno)
První kapitola je tu. Neprošla betareadem, ale několikrát jsem ji po sobě četla, tak snad v ní není moc chyb. Přesto se omlouvám a snad vám to neznechutí celou povídku.

Kapitola je auktualizována ze dne 2. dubna 2010 (upraven sloh, s dějem se už nic nenadělá).


Jak to všechno začalo

Když se pár let po pádu Voldemorta vrátil Harry Potter jako nový učitel Obrany proti černé magii, netušil, co ho čeká. Jedním z jeho kolegů byl nenáviděný a zároveň i milovaný Draco Malfoy. Ano, Harry miloval Draca.



S Ginny se rozvedl několik let po narození jejich dcery Lily. Ginny si nebyla jistá Harryho city už delší dobu. Snažila si ale namluvit, že to není pravda. Co ji ale tížilo ještě víc, bylo to, že sama přestala Harryho milovat. Její láska už za ta léta vyprchala a zmizela.

Při zjištění, že je potřetí těhotná, se rozhodla vyklidit jeden nepoužívaný pokoj, který by mohl sloužit jako pokojíček pro Albuse. Vrstva prachu pokrývala krabice plné vzpomínek na školu. Prach utřela a krabice vynášela na půdu. Poslední krabice s učebnicemi byla poněkud přeplněna, a tak z ní při zvedání vypadla na podlahu Harryho stará knížka. Ne tak docela učebnice, spíše zápisník s klamným obalem. K Harryho neštěstí se při pádu rozevřel a Ginny ho se zaujetím zvedla. Všimla si totiž, že text nebyl psán tiskacím písmem, jak byla u většiny učebnic zvyklá, ale psaným škrabopisem, ve kterém poznala Harryho rukopis. Nedalo jí to, samozřejmě byla velmi zvědavá, a začetla se. Po chvíli se jí prudce zvedlo obočí a brada jí spadla až kamsi ke kolenům. Kdyby neztratila hlas, nejspíš by zakřičela něco v tom smyslu jako "Pane bože" nebo "To snad není pravda".
Musela se přesvědčit, zda tomu tak skutečně bylo, a proto četla dál.


Šestý ročník, 23. listopad

Opět se mi o něm zdálo. A právě dnes jsem měl lektvary společně s ním. Já už to nezvládám. Moje dryáky nedopadají špatně proto, že bych byl na ně levej, ale já se jednoduše nemohu soustředit. I když je lepší, když si to Křiklan vykládá jako chvilkové polevení. Myslím, že by nechtěl znát pravý důvod.
Ach, Draco. Dnes mu to slušelo více než obvykle. Ten jeho soustředěný výraz, s jakou lehkostí krájí přísady. Příště se už opravdu musím soustředit na lektvar, jinak propadnu. A nikdy nebudu schopen říct, jak moc ho miluju. Ginny mi musí pomoct zapomenout. Stojí o mě. Doufám, že pokud to někdy zjistí, pochopí to. Doufám.


"Jak bych mohla proboha něco takového pochopit?" řekla si pro sebe Ginny. Tušila, že s Harrym není něco v pořádku, ale tohle vážně nečekala. On je gay. Nikdy ji nemiloval. A to s ní spal. Jak to mohl vydržet? Spousta myšlenek jí vířila hlavou. Přetočila na poslední zápis, který byl podle data z minulého měsíce, a dala se do čtení.


Ginny pravděpodobně něco tuší. Nesmí to zjistit ona ani děti. Byl by to můj konec. Pořád se toho nedokážu zbavit. Nejde to a stále na něj často myslím. Je mi líto Ginny, ale pravdu jí říct nedokážu. Tento vztah je má jistota. I když při milování myslím na Draca, tak jako včera. Zatvářil jsem se provinile a jsem si jistý, že si toho všimla. Nechci tento vztah ukončit, ale asi to brzy bude nutné, jinak se dočista zblázním. Musím schovat tento deník. Nechci ho zničit, už jen kvůli všem vzpomínkám, jak dobrým tak špatným. Rozhodl jsem se, že tohle je můj poslední zápis.
Dracovi Malfoyovi, mé lásce, zhoubě a nesplněnému snu.


Tohle bylo pro Ginny příliš. Dlouho by nevydržela na svých vratkých nohou, a proto se raději posadila. Stále horečně přemýšlela, jestli by takto mohla žít dál. Uvědomila si, že to nezvládne. Jak to tedy bude dál řešit? Konečným a rozumným řešením by byl rozvod.
Byla zničená. Daleko více z vědomí, že Harry miluje kluka, a ještě k tomu někoho jako je Malfoy, než z toho, že ji Harry nikdy nemiloval.
Nebude se přece rozčilovat. Nebylo by to dobré pro miminko. Dítě, které nebylo počato z čisté lásky. Stejně jako Albus a James.
Chvíli tam ještě seděla a přemýšlela o věcech budoucích. Poté vzala krabici i s deníkem a odnesla je na půdu. Deník ale vzala a dala ho Harrymu do poslední zásuvky jeho stolu, pod všechny ostatní věci.

***

Harry byl z novinky o Ginnyně dalším těhotenství nadšený a zároveň překvapený. Byla ráda, že to Harry vzal takto. Poprvé málem omdlel a u Albuse ji objal a políbil. Dnes se jen usmál a pohladil její bříško, i když zatím nemohl nic cítit. Ale zpráva, že budou mít třetí dítě, mu do hlavy vnukla obavy. V poslední době často přemýšlel, jestli by to s Ginny neměl skončit. Bylo na ní vidět, jak se trápila a on jí nechtěl ubližovat. S dalším dítětem na cestě to udělat nemohl. Rozhodl se počkat do doby, než se to malý narodí.

***

Ginny s postupujícím těhotenstvím stále nemohla zapomenout na deník a věci, které se v něm dočetla. Od té doby viděla Harryho v jiném světle. Je gay, miluje Malfoye a přitom žije s ní a s dětmi. Zajímalo ji, jestli se trápí. Snažila se na to moc často nemyslet. I přes to všechno ho měla ráda a dělala si o něj starosti.
Když už se blížil termín porodu, všichni byli velmi nervózní. Na několik dní se u nich doma zastavili Ron a Hermiona s jejich dětmi, malou Rose a ještě nenarozeným klukem, který má přijít na svět za čtyři měsíce. Pomohli jim s Jamesem a Albusem, ale přesto všechno byl Harry čím dál více nesvůj.
Když se jednou ráno probudil, hned mu došlo, že ten den má Ginny podle doktorů rodit. Otočil se na druhý bok a pohledem spočinul na klidně spící Ginny. Aby ji nevzbudil, tiše vstal a opustil ložnici. Vešel do kuchyně, kde na židli seděl Ron a pil kávu. Podle ticha v domě byli jediní vzhůru. Však také bylo ještě brzy.

"Ahoj," pozdravil Ron a vypadal čile.
"Čau, co že už jsi vzhůru?" zeptal se Harry.
"Ale… Hermiona se dneska docela rozvalila na posteli," usmál se rudovlasý chlapec.

Harry si také nalil kávu a přisedl si. Ron si povšiml Harryho výrazu a vzpomněl si, jak to bylo s ním, když se měla narodit Rose. Při důkladnějším sledování mu neušla nervozita, která z Harryho vyzařovala na míle daleko. Zdál se víc nesvůj, než před bitvou s Voldemortem nebo před narozením Jamese a Albuse. Neměl ponětí, jak se na to Harryho zeptat.

"Ty, Harry, není ti něco? Zdáš se mi docela vyvedený z míry," snažil se zeptat upřímně.
"O tom bych raději nemluvil. Pravděpodobně by ses jen naštval a to nechci."
"Záleží na tom, o co by šlo. Jen se ti snažím pomoct," zkusil Ron něco namítnout.
"Já vím, Rone. Oceňuji to."

Přestal ho poslouchat, aby později nemusel odpovídat na něco, co by způsobilo Ronův hněv. Po chvíli mlčení se ve dveřích objevila Hermiona, zářivě se na ně usmála a začala připravovat snídani. Nakonec se rozhovor stočil k tématu, jak by se mohl jmenovat nový potomek Hermiony a Rona.
Harryho dlouholetá kamarádka si nemohla nevšimnout jeho nálady, ale rozhodla se, že to nebude řešit před Ronem. Harry by se svěřil jim oběma, kdyby chtěl.
Když byla snídaně připravena, sešli se u stolu všichni obyvatelé domu. Harry byl po snídani jako první, a proto se omluvil a šel do svého pokoje. Chtěl najít diář, do kterého psal v době, kdy se narodil Albus. Nyní to chtěl udělat taky, aby si to jednoho dne mohl připomenout. Hledal ve všech svých šuplících, ale po marném snažení se rozhodl, že si přeplněné zásuvky uklidí. Většinou byly plné starých spisů, knih, zápisků a dávno ztracených poznámek. Nečekal ale, že ve spodní zásuvce pod hromadou pergamenů najde jeho starý deník. Neměl sebemenší tušení, jak se tam mohl dostat. Myslel si, že ho Ginny vyhodila, když uklízela ten starý pokoj. Tak co tedy dělal tady? Dostal strach, že by ho snad mohla číst. Ale to by snad něco řekla, ne?
Během zběsilého přemýšlení ani nevnímal, že se ve dveřích objevila Hermiona. Trhnul sebou a zadíval se na ni. Bylo vidět, jak ho rentgenovala pohledem.

"Harry, co se děje? Je něco v nepořádku?" zeptala se Hermiona.
Její pohled utkvěl na deníku u jeho nohou. Rozšířily se jí zorničky a během několika vteřin si vzpomněla, jak ji kdysi Harry požádal, aby mu zkontrolovala úkol. Z jeho brašny vyndala i údajnou učebnici, neboť nikdy předtím neviděla knihu s takovým obalem. Nedokázala zastavit pohyb svých prstů a otevřela ji. Na chvíli se podivila nad psaným písmem, ale přesto se začetla. Tehdy nevěřila svým očím. Po přečtení několika řádků deník zavřela. Nechtěla se Harrymu hrabat v soukromí, které by určitě způsobilo skandál. Harrymu nic neřekla a vrátila zápisník do brašny. Nikdy se o něm nezmínila ani nikdy už ho neviděla.
Až doteď.
Harry se na ni podíval, viděl překvapení v jejích očích, které upírala na jeho deník.
Že by snad něco tušila? Že by jí Ginny něco řekla?

"Hermiono, ty…," nestihl ani doříct, když se ozvala Hermiona.
"Odpusť Harry. Ten deník jsem viděla kdysi v pátém ročníku. Nikomu jsem nic neřekla, když jsem ho nedopatřením četla. Byl to jen kousek."
Vychrlila to ze sebe jedním dechem a Harry to musel nejdříve zpracovat, aby její slova pochopit. Hermiona se dál tvářila rozpačitě.
"Nemáš se za co omlouvat. To já jsem byl pitomec, že jsem něco tak hloupého psal. Už asi chápeš, proč jsem tak nervózní a každý si toho dokáže všimnout. Chtěl jsem to s Ginny ukončit, ale pak mi oznámila, že je těhotná a já jí nechtěl ublížit. Už tak ale nedokážu žít, ani kvůli dětem."
Harry to ze sebe dostal až překvapivě lehce. Poprvé ve svém životě se s tím někomu svěřil. Dříve to nemohl udělat, protože věděl, že by ho Ron nepochopil, odsoudil a umlátil kvůli Ginny. Hermiona by to mohla pochopit, zná ji dlouho a ví, že je tolerantní.

"Harry, já stojím vždy za tebou, ať se rozhodneš udělat cokoliv," snažila se ho povzbudit.
"Já půjdu za ostatními a ty to tu zatím ukliď, jo?" oznámila mu a zavřela za sebou dveře.

Harry chvíli přemýšlel, pak se rozhodl douklízet. Většinu věcí vyhodil, ale deník si nechal zmenšený u sebe. Později s ním něco udělá, ale zatím k tomu neměl sílu.
Vydal se pomalu dolů, když se odtud ozval rámus. Rychle seběhl dolů, aby zjistil příčinu toho hluku. Když vběhl do kuchyně, uviděl Ginny na židli, bolestně oddechující.

"Praskla jí voda," oznámil mu Ron. Harry neváhal a šel hledat klíčky od auta. O chvíli později byla Ginny usazená v autě i s Hermionou, která v klíně držela předem připravenou tašku se všemi potřebnými věcmi. Ron na ně zamával, obklopen jejich narozenými dětmi, a auto vyjelo na silnici směrem k nemocnici. Cestou jim naštěstí nic nezavazelo v cestě. V porodnici byli za půl hodinky a Ginny byla během chvilky odvezena na pokoj a všichni s napětím čekali, kdy se bude miminku chtít ven.
O necelou hodinu později se objevili rodiče Ginny. Molly Weasleyová ji objala, poté i Harryho a Hermionu a rozdávala úsměvy na všechny strany. Arthur Weasley vypadal unaveně a přepracovaně, přesto se mu na tváři rozhostil úsměv.
Ginny byla odvezena na porodní sál, kam s ní mohl jít jen Harry. Ostatní zůstali za zavřenými dveřmi. Molly nedočkavě poposedávala na židli a Hermiona chodila po chodbě sem a tam. Nakonec se ozval křik malé Lily a všichni byli okouzleni, jen co ji uviděli. Vše proběhlo v pořádku, co víc si přát. Jenomže Harry byl za vším tím štěstím sklíčený. Něco uvnitř mu říkalo, že tohle není cesta, kterou se má ubírat jeho život. Skrytě toužil po tom, být někde jinde, s někým jiným. Ale Malfoye musel zamítnout. Vzal si Astorii Greengrassovou a před dvěma lety se jim narodil syn. Přikázal si nepřemýšlet o tom teď, když do rodiny Potterových přibylo nové mrně.

***

Když o čtyři měsíce později porodila Hermiona kluka, rozhodli se pojmenovat ho Hugo. Obě rodiny měly přírůstky, které všem okolo přinášely radost i starosti. Vychovávali je se vší láskou, kterou jim mohli dát, a zdálo se, že se nic nemůže pokazit.
Když se ale blížily Lilyiny třetí narozeniny, Harry už to nemohl dál vydržet. Rozhodl se přestat lhát a vyříkat si vše s Ginny. S největší pravděpodobností se rozvedou, ale Harry doufal, že v dobrém. Nechtěl o ni přijít, ani o děti.
Ginny to na něm viděla, a proto nebyla překvapená, když jí jednou řekl, že si potřebuje vážně promluvit.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáš na povídku Co způsobil deník?

velmi se mi líbí 80.8% (122)
docela dobrá 11.9% (18)
celkem ujde 2% (3)
nic moc 2.6% (4)
je to hrůza 1.3% (2)
co to má být? 1.3% (2)

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 22. května 2008 v 20:18 | Reagovat

promiňte za případné chyby x)

2 Nika Nika | Web | 23. května 2008 v 22:24 | Reagovat

ouuu...Ivet já už sem ti to říkala na chatu...povedené...na to že je to jedno z tvých prvních dílek...nepočítám tvé drabble...fakt že jo.super...ještě opravit ty překliky a bude to úžasný x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama